Perská kočka
Perské kočky
Něco z historie.
Dlouhosrsté perské kočky jsou jedním z nejstarších známých plemen čistokrevných koček.Za jejich vlast je považována Anglie.První dlouhosrsté exemláře se tam zřejmě dostaly z Turecka.Z Persie současně přicházely do Anglie další kočky s mnohem kulatějším obličejem a ještě hustší srstí.A zde docházelo k spáření obou plemen,protože obě měla dlouhou srst a hodila se k sobě.Nejstarší dochovaný záznam o dlouhosrsté kočce pochází z poloviny devatenáctého století.Kolem roku 1870 se se konečně dalo hovořit o seriózní chovatelské scéně,která se snažila uchovat a zlepšit neodolatelně roztomilý panenkovský obličejík.Zhruba v posledních 15 letech se vzhled perských koček ještě zvýraznil,když přišel do módy extrémní typ,kdy se výrazně zkrátila obličejová partie lebky.
Charakter a temperament.
Obecně mají perské kočky klidnou,příjemnou povahu,mezi sebou se dobře snášejí a nevyžadují trvalou osobní pozornost.Většinou to jsou skromná a trpělivá zvířata.Je to celkem nehlučné plemeno a nijak zvlášť netrpí,jste-li během dne mimo domov.Jejich huňatý kožíšek však vyžaduje každodenní péči.Vždy je však lepší mít dvě kočky než jednu,a to i v případě peršanek. Perské kočky představují pro mnoho lidí ztělesněný sen,proto by měli při koupi věnovat obvzlášť hodně času výběru chovatele.
Typ a standardní rysy.
Standard požaduje kočky robustní,zavalité stavby těla.Ocas je krátký,silný a mohutně osrstěný.hlava je kulatá,s klenutým čelem,silnou bradou a krátkým nosem s výrazným stropem.Oči jsou velké,kulaté a mají mít otevřený výraz.Uši jsou malé.Srst je dlouhá a hedvábná a kolem krku tvoří bohatý límec.Délka a hustota srsti se liší v jednotlivých ročních obdobích.
Péče o perské kočky.
Krásná srst vyžaduje každodenní péči,jinak hrozí nenapravitelné
zplstnatění,kožní problémy jako ekzémy nebo alergie a nakonec radikální
ostříhání.Během výměny srsti je náročnost na péči ještě zvýšená.Před
výstavou je nutné kočku vykoupat.Pro základní péči je potřeba:hřeben se
širokými zuby,hřeben s jemnými zuby,drátěný kartáč(ten se používá
výlučně na náprsenku kočky),měkký zubní kartáček(obličej),vatové
polštářky(oči),pudr(různá znečištění),kleštičky na drápky.
Obličej perské kočky je třeba ošetřovat denně,protože zde se mohou
usazovat oční sekrety a zbytky krmení,které brzy způsobí nepěkné
zbarvení srsti.Při péči o oči se používá vlhký vatový polštářek,kterým
se otírá obličej opatrně od kořene nosu dolů přes oko.I zbytky potravy
kolem tlamičky a nečistoty okolo nosu se dají odstranit vlhkým vatovým
polštářkem.Odborníci srst v obličeji mírně navlhčí a prsty nanesou bílý
pudr.Nechají ho chvíli působit a pak vykartáčují zubním
kartáčkem.Zbarvení zmizí zcela přirozeně.
Barvy kožichu.
Jednobarevné:
Černé:
Černá perská kočka je jednou z nejstarších variet.Dospělá kočka by měla mít srst jantarově černou a temně měděné oči.
Modré:
Modrá je často považována za nejpůvodnější barvu.Kožich by měl být
světlý,stejnoměrně modrošedý a bez přítomnosti jiné barvy nebo
znaků.Oči mají být temně měděné nebo oranžové.
Čokoládové:
Čokoládová je jedna z nových barev.Kožich by měl být jednolitě vybarven
v syté střední hnědi a oči by měly mít temně měděnou barvu.
Krémové:
Krémové
kočky jsou pro svou krásnou barvu oblíbeny.Příliš teplá krémová barva
je považována za vadu.Kožich by měl být stejnoměrně světle krémový a
oči tmavě měděné.
Lila:
Lila je
další varietou chovného programu.Kožich by měl být sytě narůžovělé
barvy holubí šedi bez jakýchkoli znaků nebo světlejších či tmavších
skvrn.Barva očí by měla být měděná.
Červené:
Červená
perská kočka by měla mít sytě oranžovou barvu kožichu jednobarevnou až
ke kořínkům chlupů.Běžným problémem při křížení je dosáhnout kožichu
bez známek žíhání.Oči by měly být temně měděné.
Bílá:
Bílá byla
původní barva angorské kočky,nyní vyhovuje typickým standardům perského
plemene.Výjimkou je barva oči,mohou mít troji různou barvu:
oranžovou,modrou,a různé barvy to znamená,že jedno oko je oranžové a
druhé modré.
Barvy se vzory:
Dvoubarevné:
Dvoubarevné kočky mohou mít jakoukoliv barvu v kombinací s bílou. Oči musí být měděně zlaté.
Modrokrémové:
Jde o druh želvovinové kočky,které existuji jen jako samice.Tak jako
všichni želvovinoví jedinci bývají i samci této barvy téměř vždy
sterilní.Britské standardy vyžaduji,aby byly obě barvy dobře promíchány
bez viditelných jednobarevných skvrn.V USA vyžaduji jasně oddělené
jednobarevné plochy.V obou případech by měli být oči temně měděné nebo
oranžové.
Kameo:
Kameo
jsou perské kočky s krátkými zbarvenými konečky srsti. Existuji ve
třech variantách a to závojové(shell cameo),stínované a kouřové
kameo.Závojové kameo kočky maji na konečcích chlupů nejméně barvy
,pigmentace stínovaných sahá hlouběji ke kořenům chlupů a u kouřových
je bílá podsada vidět jen tehdy,když se srst rozhrne nebo když kočka
jde. U každé z těchto tří variant jsou přípustné tři
barvy:červená,krémová a želvovinová.
Činčila:
Srst by měla mít stejnoměrné černé konečky na hlavě,nohou,ocasu a na bocích
a spodních část těla by měla být čistě bílá.Nos má být nápadně cihlově červený
s černým orámováním.Oči by měly být zelené,beze stopy modré barvy,a víčka by měla být černě orámovaná.
Kočka s barevnou kresbou na obličeji (himálajská v USA):
Ať je barva znaku jakákoli,měla by být omezena na tvář,uši,ocas,a nohy.Himálajské
kočky se vyskytují v týchž barvách jako siamské.Barva srsti na nose a polštářcích nohou by měla být stejná jako u
koček siamských.
Barva oči by měla být temně modrá.
Zlatá:
Základní barva srsti musí být sytě krémová a tipping
hnědý,přecházející ve spodních částech do světlejšího odstínu.Měly by mít
jasně zelené oči.
Cínová:
Cínová barva je výsledkem křížení činčily s kteroukoliv z perských koček
přirozené barvy.má stejně jako činčila kožich s typpingem,který je ale
mnohem intenzivější.Barva oči je temné mědi.
Stříbřitě stínovaná:
Má podobné znaky jako činčila včetně cihlově červenému nosu a černě orámovaných
očí,liší se pouze sytostí tippingu.Mnoho chovatelů je neuznává jako
oddělené plemeno.
kouřová:
Světlá barva se objevuje je u samotné
báze kožichu a tipping zabírá skoro celou délku chlupů.Má mnoho barev,
z nichž je dnes uznáváno deset.Oči by měly být měděné nebo oranžové.
Žíhana:
Tyto kočky se postupně objevily v deseti barvách:hnědá,stříbrná,
modra,čokoládová,lila,červená a ve čtyřech barvách želvovinové žíhané.Je často
obtížné znaky žíhání rozeznat.Oči by měli být temně měděné,ale u stříbrné
barvy by měli být zelené nebo oříškové.
Žíhané a bílé:
Žíhané a bíle kočky jsou akceptovány ve stejných barvách jako žíhané.Měly
by mít v kožichu hladké jednobarevné plochy bíle barvy a oči stejné jako
žíhané kočky.
Želvovinové se stříbřitým tippingem:
Klasicky mají skvrny červené,krémové a černé barvy.Mohou se však vyskytovat
i želvovinové kočky v recesivní a zředěné barvě modré,čokoládové a lila.
Oči by měly být temně měděné nebo oranžové.
Želvovinová a bílá
(V USA kaliko):
Kožich by měl mít jednobarevné skvrny promíchané s želvovinovými znaky.
Exotické krátkosrsté kočky.
Exotická kočka je ve skutečnosti krátkosrstá kočka perská.Toto plemeno však vzniklo v USA.Jeho počátky nalezneme v 50. a 60. letech 20. století.V roce 1966 CFA uznala toto plemeno a standard se řídil podle standardu perských koček.Splňuje všechny požadavky kladené na plemeno perských koček,má stejnou povahu a existuje ve všech uznávaných barvách perského plemene.Jediným rozdílem je jejich krátká srst.V krátké srsti dobře vyniknou všechny plemenné znaky,ale také každá neharmoničnost,a tak musí chovatelé obzvláště dbát na výběr chovných jedinců podle utváření jednotlivých tělesných partií.
Péče o exotickou kočku.
Péče o srst je velmi snadná,postačí zběžné kartáčování jednou týdně.Jen v době línání je kvůli velmi bohaté podsadě péči o srst zvýšit.Při péči o oči exotických koček platí stejná pravidla jako u koček perských,protože často slzí.
Výhody.
- Příjemná povaha,přítulnost.
- Nemá zvláštní požadavky.
- Vhodná k dětem.
- Není hlučná,samice jsou klidnější než u jiných plemen.
- Rozumně dlouhou dobu je schopna zůstat sama doma.
Nevýhody.
- Potřebuje každodenní důkladné pročesávání.
- Ztrácí chlupy,které ulpívají na kobercích a nábytku.